Terezčin deníček ze soustředění v Harrachově (22.-24.5.2014)

Čtvrtek 22.5.

Ve čtvrtek mě moji páníčci vzbudili ještě v noci a začali stěhovat náš byt do auta. Schovala jsem se do boudičky a nechala se odnést, protože fakt byla ještě noc a já chtěla spát. Když všechno, i mě v boudičce naložili, jeli jsme na Julisku, kde páníček s Kačkou a jí podobnými nadšenci (Danem, Honzou, Tomem, Tomášem a Klárou) se šli namáčet do vody a říkali, že jdou trénovat.  Naplavali toho asi dost, protože přišli hodně unavení a nechtěli se nechat kousat. Zatím, co děti trénovaly, já jsem dospávala, ale jen na jedno oko, protože panička začala z auta všechno přendavat do jiného a já mělla strach, že na mne zapomene. Za chvilku přišel ještě Eda, přidal se k ostatním, těm co smrděli chlórem a všichni začali nosit další a další věci, až nakonec všichni vlezli do toho velkého žlutého auta, co mu říkají "Banán", usadili mě tam také a jelo se. Cestou jsme zastavili u letadla a já měla strach, že zas budeme nakládat a překládat a snad i někam poletíme,...ale jednalo se jen o zdravotní zastávku, páníci si dali kafe, ti menší něco jedli (nevím co, nikdo mi nic nesměl dát, ale vonělo to) a zase se jelo. Za nějakou chvilku ti menší začali hlučet - to se probudili a já zjistila, že jsme u nějaké boudy, kam zas všichni všechno nosí a stěhují. Šla jsem to tedy prozkoumat a bylo to tam  dobré, mnohem větší než u nás doma a mohla jsem chodit ven a dovnitř kdy jsem chtěla, bylo tam hodně pelíšků a rukou na hlazení a já usoudila, že se mi tu bude líbit.

Všichni začali vybalovat,  děti páníček poslal běhat do terénu, kde oběhly tři okruhy a uběhly 7 km. Já si užívala volnosti a vybíhala z chaty do lesa a zpátky, do kuchyně a na kolečko, prostě volnost.... Panička zatím připravila oběd. Po obědě se děti učily - některé opravdu, a jiné to dobře předstíraly. Já jsem spala, ale přišla super zábava - z papíru cosi vyráběly a padaly z nich odstřižky, které se daly všude nosit a kousat na menší a menší a to bylo báječné. Nakonec ty výsledky své práce všichni odnesli a šli do nich ven střílet. Honza a Dan so připravili provizorní laeserovou střelnici u chaty, ostatní si připravili stavy na biatlonistické střelnici. Já lítala mezi nima jako blázen. Po střelbě všichni svačili, trošku jsme si odpočinuli a opět jsme šli všichni ven, kde děti na trestném kolečku postavily kruhový trénink u kterého i hodně běhaly a posilovaly 2 x 20 minut. Úlevy měl Eda - bolela ho hlava a Dan, kterého chytla křeč zezadu do stehna. Po posilování následovalo společné vyklusání, protažení -  to mě moc nebavilo a potom byla večeře. Bylo bezvadné, že jsem měla všude přístup. U kluků v pokoji to tak pěkně vonělo a těch věcí všude na zemi. Povedlo se mi nepozorovaně, mezi špinavou ponožkou a čistým prádlem v nějaké tašce na zemi, nalézt psí suchárek ve tvaru kostičky. To byl zážitek! Suchárek jsem schroupala v boudičce, aby nikdo nechtěl ochutnat.

Všichni se začali dívat na nějaký film, ale nedokoukali ho, protože když se setmělo, odešli hledat pod Čerťák noční kešku. Po návratu si ještě povídali a pak šli všichni spát. To já nevím, protože já jsem utahané štěně a usnula jsem ještě před filmem.

Pátek 23.5.

Ráno nás všechny páníček vzbudil a vyhnal na ranní kilometrové proběhnutí. Já běžela jen kousek a hlavně do chaty a ven, do chaty a ven a pořád a pořád, hned jak otevřeli dveře. Panička nachystala snídani a páníček přivezl čerstvé pečivo. Po snídani se jelo do Jablonce na plavecký trénink - tam mě nevzali, protože neumím plavat. Když se vrátili, šli ještě střílet a potom k miskám - tedy obědvat. Následovalo koukání do sešitů a já jsem to hlídala. Odpoledne se šlo na lanové centrum a na bobovku. Pod lanáčem byla spousta zajímavých věcí, třeba potůček a na lanáči z větví na mě volaly děti a já nevěděla odkud. Na bobovce se povedlo Tomášovi odřít si nohu, ale nebylo to nic tak hrozného. Volné odpoledne pokračovalo, panička dala každému 60,-Kč a vyhlásila soutěž "večeře za 6O". Já se do toho nepočítala, neumím nakupovat ani vařit a mističku mám stále plnou. Děti si vytvořily skupinky a soutěžily o nejlepší a nejnápaditější večeři. Všichni šli nakupovat suroviny (a za vlastní penízky sušenky, brambůrky a jiné nezdravoty). Panička s páníčkem soutěžili také, za penízky nakoupily suroviny na palačinky a celé odpoledne pro všechny vyráběli palačinky s marmeládou a s čokoládou a banánem. Já jsem lítala venku a našla jsem si kamaráda, co šel okolo na procházku. Další skupinku tvořila Klára s Kačkou. Holky si koupily kuřecí maso, hermelín a hranolky a vytvořily si krásnou a dobrou večeři. Další skupinku utvořil Dan s Tomem. Ti nakoupili polotovary a usmažili si obalený sýr a k němu hranolky. Jejich večeře byla také hezká a asi i chutná, protože všechno snědli. Další skupinka (Eda, Honza a Tomáš) by se jako kuchaři asi neuživili. Kluci nakoupili polotovary, předsmažených kuřecích kousků alá KFC a krokety do trouby. Nejprve udělali masíčko (to vonělo krásně), ale při smažení do něj nalili další olej a výsledek se moc nepovedl. Kroket kluci připravovali hodně, ale poživatelné asi moc nebyly, protože si s nimi šli pinkat do popelnice. Já jsem taky jednu ukořistila a odnesla jsem si jí páníčkům do postele. Jíst se to nedalo, ale jako míček - báječné. Myslím, že kluci se rádi dojedli palačinkama a zbytky od oběda. Celý den bylo krásně teplo a slunečno.

Při večeři začalo strašně pršet a v největším slejváku dorazil na chatu Mates, který přijel autobusem z Prahy. Mates se usušil, vybalil a zabydlel se a navečeřel. Protože se příprava večeře a hlavně následný úklid kuchyně značně protáhl, po umytí se všichni koukli na nějaký film a šlo se spát.

Sobota 24.5.

Ráno proběhlo úplně stejně jako v pátek. Sice už nepršelo a bylo dost teplo, ale pod mrakem. To bylo ideální na střelecký trénink. Po střelbě se děti rozdělily do třech týmů a jelo se do Polska do Jakuzyc. Mě s sebou nevzali. V Polsku, těsně za hranicemi, byl odstartován handicapový závod týmů. První na trať vyběhl tým ve složení Tom a Eda. Kluci vyběhli svižně a snažili se, aby je nikdo na cestě do chaty (11 km) nepředběhl. Druhý tým (Klára a Tomáš) měli za úkol kluky doběhnout a nenechat se předběhnout třetím týmem, Danem, Honzou a Kačkou. Třetí tým se skládal ze samých individualit a ukázalío se, že Dan ani Honza nemají týmového ducha. Dan se rozhodl, že poběží sám, kopl do vrtule, vykašlal se na ostatní a okamžitě jim utekl, předběhl ostatní týmy a do chaty doběhl první.  Tréninkový výkon to byl dobrý, ale z hlediska týmového soutěžení a odpovědnosti za zbytek týmu bylo chování Dana katastrofou. Honza cvíli běžel s Kačkou, ale v seběhu dolů, kde je Kačka pomalá, na ni nepočkal a utekl jí také. U Honzy se rovněž jednalo o slušný tréninkový výkon, ale dál....stejně jako je psáno u Dana....nic moc.... do cíle doběhl Honza jako druhý s odstupem několika minut za Danem ... Kačka tedy běžela sama, to, že jí kluci utekli a nechali jí na celkem náročné trati běžet samotnou jí zřejmě rozhodilo a začalo se jí špatně dýchat. Je to bojovnie, doběhla tým Klárky a Tomáše, Klárka jí půjčila Ventolín a Kačka pokračovala v závodě a snažila se doběhnout svůj tým- to se jí ale už nepovedlo. Do cíle doběhla těsně za týmem Eda - Tom, který závod vyhrál, protože doběhl jako první celý tým. Chvilku na to doběhla Klára a Tomáš. Na chatě proběhla diskuze na téma zodpovědnost, týmová spolupráce apod. Já jsem raději zalezla do boudičky.

Po obědě a učení šli všichni střílet. Mě se strašně líbil nácvik kombi a moc mě bavilo honit na trestném kolečku Honzu a Dana (jsou rychlejší, ale vyrostu a příště uvidíme). Ostatní stíleli klidovku, to taková legrace není. Po střelbě se chvilku hrála vybíjená a já dostala svůj míč. Když jsem si ho upravila, byla to bezva zábava. Další trénink byly soutěže, při kterých se trénovala hlavně rychlost a obratnost, sprintované rovinky a běžecká technika. Vyhrála štafeta ve složení Dan, Honza, Klára a Eda. Po večeři  jsme všichni popřáli Tomášovi k narozeninám. Dostal malý dárek a hobla. Všichni jsme šli narozeniny oslavit pohárem do baru v centru Harrachova. Škoda, že jsem to prospala v tašce a nedostala jsem ochutnat. Následoval bowling a překvapivě nezvítězili favorité (na bowling mě taky nevzali, prý na moje packy nejsou boty). Po návratu se koukalo na horor. Když už byla venku úplná tma, zorganizovala se stezka odvahy. Všichni statečně obešli samostatně, v naprosté tmě, bez mobilu kilometrové kolečko. Já jsem se bála, ve tmě bych sama nikam nešla, ale oni toho neměli dost a šli se ještě projít společně do lesa. Po návratu šli všichni spát.

Neděle 24.5.

Po běžném ranním rituálu, tedy výběhu na kolečko a po snídani, byl krátký střelecký trénink, kdy jsem se perfektně proběhla v trávě. Ihned po střelbě jsem s páníčky odvezla děti k lanovce, kterou vyjely na Čerťák a odtud běžely na Ručičky, na Dvoračky, tam se občerstvily a vrátily se přes Zátiší do Harrachova, kde jsem na ně s páníčkem čekala. Panička připravila oběd a po krátkém odpočinku mi všichni zmizeli, odjeli do regeneračního centra, kde plavali v bazénku, vířili ve vířivce a ohřívali se v sauně a já sama kňučelaa kňourala a trošku štěkala v chatě. Když se vrátili, snědli všechny zbytky, zabalili věci, uklidili chatu (ten smeták, to vám je bezvadná hračka) a nasedlo se do auta....ale domů se ještě nejelo. Zastavili jsme pod Čerťákem na trampolínkách, kde puboši řádili spolu s mrňatama...já jsem se tam ale taky vyřádila s psí kámoškou, kterou jsem si zde našla. Potom už se opravdu jelo domů. 

Musím ještě napsat, že veškeré jídlo nám s sebou připravila Tomova babička Věra. Bylo mooooooc dobré. Děkujeme.

                                                                                                                                            Vaše Terezka

Fotky najdete zde:

 https://klepa.zonerama.com/Album/335781